Roku 1799 prosazuje svou autoritu Napoleon Bonaparte, který představuje jednoho z největších vojevůdců v historii lidstva. Ve známost ho dostal především úspěšný plán na obležení města Toulonu, kde vypuklo povstání proti jakobínům. Na základě toho se spřátelil s Agustinem Robespierrem, mladším bratrem Maxmiliána Robespierra.
Na žádost vlády Napoleon potlačil roajalistické povstání. Začal se více účastnit různých taženích, která se mu dařila. Stále více se projevoval jako dobrý taktik.

Snažil se dobýt i Egypt, podařilo se mu přemoci Káhiru, ale pak bylo jeho loďstvo poraženo a budoucí císař se musel vrátit zpátky do Evropy. Toho rozhodně neodradilo. Stal se prvním konzulem, později císařem (sám se jím korunoval v Notre-Dame). Podnikal válečné výpravy a jednotil Evropu pod svou vládu. Jeho moc stále rostla.

Za největšího nepřítele považoval Napoleon Velkou Británii, a to z jednoduchého důvodu. Bál se jí, protože v ní viděl konkurenci.

Velmi významná byla bitva u Slavkova, ve které armáda Rusu a Rakušanů (spojili se proti Francii) čítala 90 000 bojovala s Napoleonovo armádou, která měla 75 000 vojáků. Přesto díky taktice Napoleona vyhrála Francie.
Tato bitva je ještě unikátní tím, že se zde osobně střetli všichni tři císaři: ruský (Alexandr I. Romanov), rakouský (František I. Habsursko-Lotrinský) a Napoleon Bonaparte.

Následovali další bitvy, Napoleon se nevzdával ani přes svou tragickou invazi do Ruska, kde prohrál a kde velké množství lidí z jeho armády zemřelo na Sibiři hlady a zimou. Nechtěl si připustit, že by jeho moc mohla slábnout...
Neúspěchy pokračovali a nakonec Napoleonovi zbyla už jen slabá armáda, s kterou prohrál v tzv. Bitvě národů u Lipska (1813).

V dubnu roku 1814 byl nucen abdikovat a byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba.
Následoval ho na trůně Ludvík XVIII. Toho nikdo neměl rád. Toho Napoleon využil, zmocnil se trůnu a nastala znovu jeho vláda. Ovšem jen na dobu následujících 100 dní.

Znovu a definitivně abdikoval roku 1815 po prohrané bitvě u Waterloo. Konec života dožil na ostrově Svaté Heleny.
O jeho konci se vedou různé spekulace. Někdo tvrdí, že byl otráven, jiní, že z ostrova uprchl. Je to logické. U velkých vládců se vždy vymýšlí různé legendy. Lidí se nespokojí s tím, že někdo tak mocný, mohl umřít tak jednoduše jako každý jiný smrtelník.